Juniorské kajakářské finále patřilo mezi vrcholné okamžiky dne. V něm Antonie Galušková zvítězila i přesto, že slyšela komentátora mluvit o její ztrátě na prvním mezičase. „Musím do toho dát všechno, teď nebo nikdy,“ řekla si teprve šestnáctiletá závodnice ze Sušice. A klaplo to teď – Tonča se stala kajakářskou juniorskou Mistryní světa. Na třetím místě se nejprve umístila Slovenka Soňa Stanovská, včerejší vítězka kategorie C1. Byl ji ovšem po právu přidán další ťuk a teď se držte… na třetí místo se tak dostala Lucie Nesnídalová. Ještě jí přitom nebylo ani patnáct let. První třetina tratě jí navíc úplně nesedla. Od osmé brány ale předváděla bezchybný výkon a její radost při vyhlášení byla nefalšovaně upřímná a ohromná.
Stejně vyrovnané jako kajakářské finále bylo už singlekanoistické semifinále. V něm se bohužel nepodařilo do desetičlenného finále postoupit Vojtěchovi Hegerovi. Nejmladší ze tří singlekanoistů skončil na jedenáctém místě, o 5 setin za postupem. Do finále se ale probojovali jak Jan Kaminský, tak i favorit soutěže Matyáš Lhota. Oběma se ale finále nevydařilo. Každý závodník si pro svou finálovou jízdu mohl zvolit hudební song. Většina si zvolila něco řízného, například něco od AC/DC. Honza zvaný všemi „Kámen“ si zvolil legendární hudební doprovod seriálu Pat & Mat. Z recese. A bohužel, přestože sám hudbu údajně nevnímal, jím předvedený výkon jakoby skutečně kopíroval všeumělství kultovní dvojice. Skončil tak na desátém místě. Matyášovi se jízda také nevydařila. Poprvé se ocitl v roli skutečného favorita. „Při rozjíždění jsem asi desetkrát slyšel komentátora, jak o mně mluví. Každý mě plácal po ramenou, že dám určitě medaili. Asi jsem to neustál,“ komentoval těsně po jízdě Matyáš a číslem si vytíral oči. Kvůli třem dotykům obsadil 6. místo, se dvěma by bral bronz. Ještě je třeba se mnohému učit, cesta k neochvějnému Mistrovství je trnitá prohrami. Z nich je ovšem třeba vzít si ponaučení. „Příště se na kecy všech vykašli. Ty nikomu nic dokazovat nemusíš. Ty jenom chceš a je to sport, kde je všechno možný,“ mohlo by znít základní ponaučení.
Zítra nás čeká ještě závod hlídek. Tedy týmový závod tří českých reprezentantů či reprezentantek proti týmům dalších států. Česká republika se na tomto šampionátu prezentuje jako vynikající tým. Navzájem si všichni drží palce. Při jízdě každého našeho závodníka s ním běží nejméně patnáct jeho reprezentačních kolegů, dalších patnáct kamarádů a rodičů a k tomu desítky Čechů fandí na tribuně. Snad žádný stát tady nebyl schopen něco podobného napodobit. Držte palce ještě v posledním dni, aby nám před cestou domů ještě zněla v uších česká hymna.